Kluci odešli hrát fotbal - tedy trénovat jak říkal tatínek a já jsem zůstala v kuchyni. Už ráno jsem navařila brambory a nachystala si další ingredience , abych vydobila aspoň chvilku a mohla jít za nimi na hřiště. Nachystala jsme malé překvápko a jako Červená Karkulka s košíčkem pádila na hřiště. Pro kluky malá sváča - jablíčko a kukuřičné křupky a pro nás kafíčko... Překvapený byl hlavně Pavel, tak jsme zasedli do trávy a "picnikovali". Vojta nás dokonce vyfotil , dala jsem mu instrukce a poprvé fotil zrcadlovkou a přes hledáček... máme nafocený celý fotoseriál jak sedíme a řehtáme se, že Vojta fotí jak o závod.
Moje úsilí stálo za to !!! Knedlíky se povedly (pouhých 41 ks).Vojta měl v sobě první tři sousta a už se ptal jestli si může přidat... Kluci se olizovali až za ušima a jejich výraz mluvil za vše... ani jsem nejedla a šla se dívat jak jim chutná - asi je začnu dělávat... :-).
" Že by trnkové??? "
" Proč mi už někdo nedá lžičku??? "
" Hlady já teda rozhodně nebudu !!!"
A odpoledne se jelo na výlet - do Leteckého muzea v Kunovicích. Kluci naběhli a dovnitř a byli jak u vytržení. Vašík se pořád díval na oblohu, protože letedla zná jen z oblak a teď je měl před sebou. Do spousty exponátů se dalo i podívat dovnitř, takže Vojta už ví jak to v letadle vypadá, umí se i sám připásat na sedadle. Jen škoda, že si nemohli sednout za knipl, to by možná i vzlétli při jejich šikovnosti (máme ozkoušeno z auta co všechno tam dokážou pomačkat - na dovolené jsme v 40-ti stupňovém vedru zjistili, že máme zapnuté vyhřívání sedadel a divili jsme se i ušima jak to dokáže pálit do zadku, než člověk zjistí, kde se to vypíná :-))
Vašík si četl cedulky popisující daný tip letadla - tím stylem, že nos nalepil na ceduli a očima jezdil sem a tam jakoby opravdu četl po řádcích... všichni kolemjdoucí byli mrtví smíchy.
Moc pěkná podívaná a ještě vstup pouze za vyplnění formuláře, jak se nám muzeum líbilo, takže bezva...
Jeli jsme se podívat i na letiště, kde jsme si počkali na seskok parašutistů. Příjemné posezení a občerstvení, takže jsme chvíli vyčkali a viděli odlet parašutistů a poté jejich "skoky". Na nebi vypadali jako malinkaté tečky ve velikosti asi tady této . Někteří se řítili skoro střemhlav k zemi obrovskou rychlostí, ale doskok absolutně bez chybičky - jak do mechu.
Na cestě domů nás uchvátil reklamní bilboard na Restauraci U Johana a jejich grilované kolena... sliny se nám úplně zbíhaly. Pavel měl výborný nápad, jelikož jsme měli auto plné usínajících dětí a do restaurace si zajít nemohli, zkusili jsme se tam jen tak stavit, jestli by jedno nebylo k mání a k zabalení... bylo- Mňam !!!
Výborně jsme si pošmákli a důstojně tak zakončili dnešní moc krásný den ! Dobrou noc!!!
