Hned po snídani jsem vyrazila na plavecký bazén, jelikož jsem slíbila, že nafotím skupinky dětí, které závodně plavou, tak jsem si to jela omrknout.Přijela jsem o chvilku dřív, abych je zkusila fotit i při rozplavbách, ale byla to fuška, foťák docela nestíhal, na tyhle sporty už je fakt potřeba nějaký spešl, drahý stroj...
Ale zase jsem si něco vyzkoušela a každá zkušenost se cení. Skupinky jsem myslím zvládla nafotit na jedničku, místo na focení máme vybrané, tak ve středu pojedem na ostro...(když jsem viděla fotky z minulého roku, tak i kdybych se nesnažila, tak to bude lepší -hrůza děs běs...)No a odpoledne jsme se vydali na bazén znova. Venku bylo docela škaredě na nějaké procházkování to nebylo, tak jsme vzali kluky a jeli plavat...
Vašíkovi se to zezačátku moc nezdálo, ale za chvilku byl jak ryba ve vodě... pořád skákal do vody, nejprve vždycky počkal až jsem mu dala ruky, no a za chvíli jsme měli co dělat , protože jen nakročil a vrhal se střemhlav do vody.
Vojta nás taky překvapil, krásně se sám pouštěl a zkoušel plavat. Zvládl udělat tak dvě tempa, ale oproti minule pokrok...
Při cestě domů jsme se stavili na pečivo a menší nákup v Lídlu, proběhli jsme obchod a rychle domů. Pásali jsme kluky do autosedaček, každý z jedné strany, když v tom se Pavel rozběhl a když jsem se podívala tak náš nákupní vozík ujížděl z parkoviště přímo na hlavní cestu... úplně jsem zkoprněla, zrovna jelo i auto , ale naštěstí si ho všimli a vozík projel před ním... Hrůza, ale odehrálo se to tak rychle, absolutně by mě nanapadlo, že se to může stát, až pak jsem se dívala jak se terén zrovna v místě našeho parkovacího místa lomí a je nádherně vyspádován až k výjezdu na hlavní cestu...
Vozík narazil do obrubníku a převrátil se, ale vůbec nic se nerozbilo...
Vojta jen suše podotkl : "Mami, to je ale neposlušný vozík"...
Z toho plyne ponaučení : Bacha na neposlušné vozíky (zejména z Lidlu)
