Na dnešek jsme měli lístky do kina na Michala z Kouzelné školky...
Vašíka jsme nechali u babičky a s Vojtou a Verunkou Štákovou (jelikož jsme měli lístek navíc, Vojta si mohl vybrat koho vezme, Verunka ho miluje a pořád mu to ve školce zdůrazňuje, tak byla Vojtova volba jasná ... :-)) jsme vyrazili za Michalem a Františkem.
Vojta už se moc těšil a já jsem byla docela zvědavá, jaké to bude...Od první sekundy, kdy vyšel Michal Nesvatba na jeviště se asi 600 dětí neuvěřitelně bavilo, nechápala jsem, sama jsem se přistihla, že se musím kontrolovat, abych se nesmála víc než ty děcka :-). Opravdu někdo s dětskou duší, kdo přesně ví, jak zabavit a zaujmout...
Vojta se hodinu v kuse nahlas řehtal, a my jsme měli s Pavlem radost, že se mu to tak líbí, jen jsme na sebe po očku pokukovali a dívali se na Vojtu jak se baví...Klobouk dolů, fakt paráda... !!!!
Vašík si na sádru zvykl bez problémů a za chvilku už o ní ani nevěděl, babičce se dokonce předváděl co má nového :-)
navečer jsme zašli popřát Barušce a Sárince, které měli narozeniny, ale pořád byly nějak nemocné, tak se to oddalovalo. Děcka byly po delší době všichni pohromadě a podle toho to taky vypadalo. vaša je v pohodě, asi ho to nějak nebolí, protože dělal všechno s ostatníma a stíhal blbnout jako vždy...tak ještě že tak...
Sobota ...
Včera večer odjel Vojťásek k babičce na prázdniny, pořád si to domlouval, že pojede za dědou, tak si ho vzali na víkend a my jsme měli doma jedináčka.
Rozhodli jsme si víkend užít a tak jsme se vydali na vánoční trhy do Zlína, prošli jsme si náměstí a rychle se utíkali schovat do Zlatého Jablka na kafíčko, protože venku bylo -12°C a byla fakt kosa.
Přijeli jsme rovnou na oběd a pak si šli s Vašíkem lehnout. Pavel si aspoň odpočinul a já jsem chystala ještě dárečky...
Když se Vašík vyspal, jeli jsme za tetou Jindrou do Štípy a ta byla strašně ráda, že nás vidí. Vašík tam prohnal kóču, která si vlezla za linku a už se po dobu naší návštěvy ani neukázala. Vaša se pak snažil vlézt si do 15 cm škvíry za ní.. (což se mu tedy nepovedlo) :-)
Domů jsme přijeli navečer a tak jsme si šli udělat něco k večeři...ještě jsem si libovala, jaký máme krásný pohodový den a jak si užíváme... To JSEM ASI NEMĚLA DĚLAT !!!
Vašík si vylezl na židličku vedle mě a prohlížel si obrázky v knížce, najednou zavrávoral a sletěl z ní dolů, nespadl tak poprvé, ale tentokrát brečel nějak jinak a hlavně víc a dýl... Pak evidentně nemohl moc hýbat s rukou...nechtěl si do ní nic vzít a snažil se ji šetřit...
Nevěděli jsme co máme dělat, Vaša nachystaný tak akorát na spaní , ale co když s tou rukou něco má???
Jet hned na pohotovost, nebo to nechat...jestli to je jen naražené ???
Zavolala jsem mamce, ta si toho s náma prošla taky dost a ta nás "nakopla" ať raděj jedeme, lepší než aby se trápil a budeme všichni klidnější...
Tak jsme během 10 min. byli i na úrazovce (máme to naštěstí kousek) a šli jsme hned na řadu...
Vaša se zatím v autě utišil a ručkou začal už krásně hýbat, tak jsme nevěděli, ale když už jsme jeli...
Vašíka poslali na rentgen, to už do ruky i všechno chytal a my se s Pavlem smáli, že mu nic není...
Do ordinace jsme vcházeli se slovy, že mu nic není, že jsme měli jen strach... jaké bylo naše překvapení, když nám pan doktor sdělil, že tam je zlomenina... nevěřícně jsme se na sebe podívali ???
To bych fakt nečekala, pan doktor říkal, že to už možná tolik nebolí , ale sádrudostane v každém případě...
Na sádrovně Vaša natáhl ručičku a doktor jen prohodil k sestřičce, ať to chystá fakt "Malé"...
Vyšli jsme ven a Vašík s natáhlou ručičkou říká " Mami, na !!!" Ať si to laskavě vezmu, přece to nebude nosit !!!
Doma dostal něco od bolesti a usnul docela rychle... chuďato naše malé, a takový to byl pěkný den... :-))
