Velmi příjemným zpestřením této procházky pro nás bylo loutkové divadlo ve kterém loutka malíře kreslila obrázky a rozdávala je dětem. Vojta byl unešený, stál hned ve předu a výborně se bavil, Vašík se bál loutky tak musel Pavel poodejít do bezpečné vzdálenosti. Děti si to užívaly, jelikož loutka při vymývání štětce vždy stříkla vodu i na ně...takže všude se ozývaly jen radostné výkřiky a smích.
Než se na nás dostala s obrázkem řada( možná jsem po něm toužila víc než Vojta), tak si loutka šla odpočinout, když však pán uviděl jak jsme zklamaní ,že se na nás nedostalo, namaloval ještě jeden obrázek i pro nás...DĚKUJEME !!
A pak už opravdu končil. Pro nás to bylo výborné, jelikož si mohl Vojta zkusit vzít sám loutku do rukou a dostal i křesílko do kterého si ji mohl posadit. Takže Vojta stál jak přikovaný a "držel" a my jsme se dozvěděli , že loutka má už asi 110 let a že pan loutkář je přímo z Luhačovic.
Bylo to moc krásné a každý kdo šel kolem se rád zastavil a podíval. Víc takových nadšenců, kteří dokáží tak zpříjemnit lidem jejich den, nám teda udělal obrovskou radost...děkujeme.
To jsem teda netušila, jak zajímavé může být nedělní odpoledne v Luhačovicích... Asi tam taky někdy budeme muset zajet na zmrzlinku a oplatek :-) A přesně takový deštník, jako je na první fotce, jsem si přivezla na focení až z Benátek. Ještě, že to Pavlík neví, příště už by mě do Benátek netáhl a zavezl by mě jen do Luhánek a basta. Žádné italiano vero :-)
OdpovědětVymazat